Pojem všednost nabyl za poslední rok nový rozměr. Pod vlivem hrozící pandemie a neustále se měnících opatření byla většina lidí donucena výrazně upravit svůj životní styl a přizpůsobit se nové situaci. Činnosti, které nás normálně vytrhávají ze všedního dne, ať je to kultura, sport, nebo jiné zážitky, byly buď zrušeny nebo přesunuty do online prostředí, aby byly dosažitelné z prostředí našich domovů.

V jasně vymezeném prostoru se začaly odehrávat veškeré aspekty našeho života. V pravidelném rytmu stále stejných dnů se najednou i prosté činnosti zdály jako vítané vytržení z každodennosti. Situace také přinesla důraz na předměty, kterými se obklopujeme. Potřeba skloubit práci z domova a distanční výuku s běžným chodem domácnosti přinesl výzvy ohledně technologického vybavení našich domovů. Každodenní používání spotřebičů i dalších předmětů vedlo k otázkám stran jejich kvality a funkčnosti, ale také nezbytnosti nebo naopak nadbytečnosti.

Výstava se zaměřuje právě na kolektivní zkušenost s každodenní všedností a popisuje ji skrze předměty a díla ze sbírky MUD. Velký důraz je kladen na věci, které zabydlují náš obytný prostor. Výstava zkoumá jak neustálé navyšování počtu předmětů skrze diverzifikaci jednotlivých funkcí, tak snahu o multifunkčnost jednotlivých předmětů. Cíleně se zaměřuje na tenkou hranici mezi funkčním designem a uměleckým dílem a její překračování některými designéry. Sleduje také fenomén grafického designu s důrazem na knihy, tedy na možnost setkávat se s kvalitním uměním každý den. Divák má možnost zkoumat jednotlivé aspekty předmětů, které často důvěrně zná, z nových úhlů.

Výrazným tématem výstavy je všednost v uměleckých dílech. Nosným médiem je fotografie, která ze své podstaty dokáže velmi dobře zachytit každodenní realitu. Objevuje se i ústřední téma domova jako bezpečného a intimního prostoru, kde může být člověk sám sebou. Umělecká díla na výstavě zároveň figurují jako univerzální zprostředkovatelé emocí, které v nás všech nejistá situace posledního roku vyvolává.

fotoaparát Pentax Asahi KM (Pentax Spotmatic)

Fotoaparát Pentax Asahi KM z roku 1975 navazuje na úspěšnou řadu fotoaparátů Pentax Spotmatic, která jako první představila 35mm zrcadlovku s možností časové automatiky. Minimalistický funkční model KM je snadno ovladatelná zdrcadlovka s rychlým návratem zrcátka, převíjecí kličkou pro rychlé natahování, bodovým měřením a bajonetovým objektivem, který se používá dodnes. Systém značky Pentax se stal celosvětově velmi oblíbeným a plně konkurenceschopným značkám Nikon a Canon. Mnoho nadšenců pro analogovou fotografii ho používá dodnes.

Japonská značka Pentax byla založena v roce 1919 – původně jako výrobce brýlových čoček. Během 2. světové války plnila armádní zakázky na produkci optických přístrojů. V roce 1952 značka představila svůj první fotoaparát - Asahifex. Jednalo se o první japonskou zrcadlovku používající 35mm film. Mezi jejich nejúspěšnější produkt patří model jednooké zrcadlovky na kinofilm Pentax Spotmatic, který byl vyráběn v letech 1964– 1976 v různých variantách. Od roku 2011 jsou produkty Pentax vyráběny pod značkou Hoya Corporation.

harmoniková hračka Kocour (Fatra)

Kocour, Pes,Tygr, Pardál, Lev… deset zvířátek a miminko. Harmonikové hračky Libuše Niklové patří k ikonám českého designu. Tento kocour vznikl jako první a stal se také nejúspěšnějším. Harmonikový trup hraček vznikl z měchové trubice ze splachovací nádržky. Do této trubice umístila návrhářka pískátko, takže hračka při stisknutí vydávala zvuk. Obličeje jim následně domalovala a na vousy, a v některých případech také ocasy, používala plastové hadičky. Tím, že se hračky prodávaly v rozloženém stavu a děti si je musely poskládat samy, podporovaly rozvoj myšlení dětí. Libuše Niklová brala celý výrobek jako komplexní dílo – navrhla také způsob balení a jeho grafickou podobu.

Lásku k produktovému designu a především k tvorbě pro děti – hračkám, Niklová pěstovala již za svých studií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde studovala produktový design. Po škole, v polovině padesátých let, pracovala Niklová v břeclavském Gumotexu, poté začala spolupracovat s podnikem Fatra Napajedla, se kterým jsou spojeny její nejznámější návrhy dětských hraček. Vznikla zde slavná sedací nafukovací zvířátka a hračky s harmonikovým trupem. Své hračky testovala na svém synovi, Petrovi Niklovi, známém současném výtvarníkovi. Její hračky jsou zastoupeny ve sbírkách mnoha muzeí po celém světě, v Musée des arts décoratifs (Muzeum dekorativních umění v Paříži), The Museum of Modern Art (MoMA) a nebo v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze (UPM). V roce 2011 byla, in memoriam, uvedena do Síně slávy v rámci udílení cen Czech Grand Design. Na tvorbu Niklové navazují i současní designéři – Jan Čapek, který vytvořil sérii retro nafukovacích hraček.

knižní edice Gama

Knižní edice Galérie moderních autorů (zkráceně Gama) vycházela mezi lety 1980–1992. Vydáno v ní bylo dohromady 46 svazků. Do jejího programu byla zařazena převážně nová vydání úspěšných světových románů, v menší míře pak významné novinky. Knihy byly vázané, ve formátu 13,5 x 20,5 cm, s papírovým přebalem. Použitím tehdy velmi levného a dostupného balicího papíru získaly knihy charakteristickou podobu. Za jejich výtvarným zpracováním stojí významný český grafik Jiří Rathouský. Jejich výrazným prvkem je písmo Alphapipe, které pro ně speciálně navrhl. Písmo vždy doplnil barevnými obrazy ilustrující obsah knihy. Jejich části se nachází také pod přebalem.

Jiří Rathouský (1924–2003) studoval výtvarnou výchovu a architektonickou tvorbu u profesora Cyrila Boudy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jeho studium bylo z ideologických důvodů přerušeno a absolutorium mu bylo uznáno až po Sametové revoluci – v roce 1992. Je znám především díky informačním systémům vytvořeným například pro Novou scénu ND, hotel Intercontinental v Praze nebo Thermal v Karlových Varech. Také se podílel na grafickém řešení pražského metra, pro které navrhl specifické písmo Metron.

Rozpočítávání

Od 70. let se pro Dalibora Chatrného stal psaný jazyk důležitým médiem. Do jeho děl se postupně dostávalo stále více textu. Nedržel se žádného kodifikovaného písma, ale užíval svůj vlastní rukopis. Tato formální svoboda mu poskytla spoustu možností, jak s písmeny a znaky naložit. Díky osobitým variacím psaného projevu docílil jejich jedinečné a nezaměnitelné formy.

Dalibor Chatrný (1925–2012) studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1945–1949) a poté na Akademii výtvarného umění v Praze (1949–1953). Více než třicet let pracoval jako pedagog, působil na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně, na AVU a JAMU. V počátcích tvorby se věnoval především grafice – expresivním dřevořezům s figurálními náměty. Od počátku 60. let je postupně zjednodušoval na grafické znaky a odpoutával se od figurativnosti. Neomezoval se jen na grafickou tvorbu, mezi jeho další způsoby výtvarného vyjádření patří obrazy, barevné strukturální obtisky, frotáže, magnetické kresby nebo asambláže. Experimentoval také s výtvarným ztvárněním literárních textů. Od počátku 70. let prosazoval konceptuální principy.

Otevírání dveří

Mnoho děl Marie Blabolilové je tvořeno na linoleum, domácí vzor se tak stává součástí díla. Autorka na sololitové desky často vytváří obrazy pomocí malířských válečků. Tato téměř zapomenutá technika výmalby pokojů vytváří velmi specifický výraz obrazů. Obě dvě techniky odkazují určitým způsobem k tématu domova, domácího krbu a ženské role ve společnosti.

Marie Blabolilová je významná česká umělkyně a průkopnice, jejíž výtvarné postupy, především v malbě, následovaly pozdější generace umělců. Její tvorba je charakteristická zachycováním fragmentů reality. Ve svých dílech zobrazuje obyčejné věci a důvěrné známé předměty, a to s velkou citlivostí a poetičností. Její grafiky jsou často zaplněny jednoduchými čarami, které dohromady tvoří konkrétní obraz oken, stromů či krajin. Mnohem podstatnější je však vzor, který na grafice vzniká jakoby mimochodem.

Dvojice

Z tvorby Adrieny Šimotové je patrné nesmírně senzitivní vnímání světa. Do námětů jejích raných děl pronikaly všední situace, které odkazovaly na krásu běžných úkonů jako například mytí či česání, ale také tematizace vztahu člověka k prostoru, který je utvářen jejich vzájemným působením. Oblíbeným materiálem jí byl především papír a textil. Mnoho jejích děl vznikalo mačkáním, prořezáváním a vrstvením papíru, nebo prostřiháváním látek, do kterých otiskovala části lidského těla. Ta se pro ni stávala stopami doteků. Nové výrazové prostředky, jako křehkost papíru či měkkost látky, byly přesně tím, co umělkyně potřebovala k vyjádření svých pocitů o prchavosti života. Kresba Dvojice z roku 1997 spadá do pozdějšího období její tvorby, které je poznamenané smrtí jejího manžela a syna. Typické pro tvorbu z tohoto období jsou nezřetelné portréty bez identifikujících rysů, v nichž autorka hledá podoby zmizelých.

Adriena Šimotová (1926–2014) patří bezesporu mezi nejrespektovanější osobnosti české výtvarné scény druhé poloviny 20. století. V letech 1945–1950 studovala na VŠUP v Praze pod vedením profesora Josefa Kaplického. Spolu s manželem, malířem Jiřím Johnem, patřili v 60. letech k zakladatelům umělecké skupiny UB 12. Je držitelkou mnoha zahraničních a českých ocenění včetně Medaile Za zásluhy I. stupně v roce 1997.

plakát XXIX. Chopinův festival
Mariánské Lázně

Jedna ze spoluprací, kterou malíř a grafik Jaroslav Sůra dlouhá léta udržoval, byla s Chopinovým festivalem v Mariánských Lázních. Od šedesátých do devadesátých let se podílel na řadě jejich plakátů. V průběhu let se jejich forma proměňovala, přesto však udržoval jistou výrazovou kontinuitu. Příkladem je plakát pro XXIX. Chopinův festival v roce 1988. Nachází se na něm tvar, jež v dolní části evokuje klaviaturu, ze které v horní části vyrůstají listy. Návrh tvořil pro něj charakteristickou technikou, černým trhaným papírem, do nějž vpisoval notový zápis. Na název události použil štětcové písmo, klasické tištěné písmo pak uplatnil na další doprovodný text.

Významnou část tvorby Jaroslava Sůry (1929–2011) představuje právě užitá grafika. Navrhl velké množství knih, plakátů, značek, symbolů a logotypů. Kromě Chopinova festivalu dále spolupracoval například s Českou filharmonií, Talichovým Berounem či s Národním divadlem.

lampa Hadovka

Příkladem současné české sklářské produkce je lampa Hadovka z roku 2014. Archetypální tvar stolní lampy v minimalistickém provedení je dílem designérského studia Dechem. Jádrem jejich práce je respekt k tradičním řemeslům a ovládání výrobních postupů, kterým se naučili při studiu sklářské tvorby v Novém Boru, městě se sklářskou tradicí sahající až do 17. století. Zatímco stínítko je ručně foukané, zbytek lampy je vyroben z trubicového laboratorního skla. Díky celoskleněné konstrukci jsou viditelné všechny technické detaily uvnitř lampy.

Studio Dechem založili v roce 2012 Michaela Tomišková (1983), absolventka produktového designu na VŠUP v Praze, a Jakub Janďourek (1978), který má dlouhodobou praxi v oboru osvětlení, zpracování skla, technologie a výroby. Dohromady je svedl sdílený zájem o sklo. Nyní se věnují výhradně výrobě designových produktů z lokálních zdrojů. V roce 2014 se stali vítězi cen Akademie designu ČR a držiteli titulu Grand designér roku.

lampa Hadovka

Příkladem současné české sklářské produkce je lampa Hadovka z roku 2014. Archetypální tvar stolní lampy v minimalistickém provedení je dílem designérského studia Dechem. Jádrem jejich práce je respekt k tradičním řemeslům a ovládání výrobních postupů, kterým se naučili při studiu sklářské tvorby v Novém Boru, městě se sklářskou tradicí sahající až do 17. století. Zatímco stínítko je ručně foukané, zbytek lampy je vyroben z trubicového laboratorního skla. Díky celoskleněné konstrukci jsou viditelné všechny technické detaily uvnitř lampy.

Studio Dechem založili v roce 2012 Michaela Tomišková (1983), absolventka produktového designu na VŠUP v Praze, a Jakub Janďourek (1978), který má dlouhodobou praxi v oboru osvětlení, zpracování skla, technologie a výroby. Dohromady je svedl sdílený zájem o sklo. Nyní se věnují výhradně výrobě designových produktů z lokálních zdrojů. V roce 2014 se stali vítězi cen Akademie designu ČR a držiteli titulu Grand designér roku.

notebook MacBook Air (Apple)

Firmu Apple a jejich logo v podobě nakousnutého jabłka zná asi každý. Za návrhy designu mnoha řad produktů Apple stojí britský návrhář Jony Ive. Ten navrhl i první MacBook Air – super tenký a elegantně vyhlížející laptop, který Steve Jobs představil světu v roce 2008. Na tehdejší konferenci Macworld ho vytáhnul z velké papírové obálky a označil ho za nejtenčí notebook na světě. MacBook Air má konstrukci unibody. Jeho tělo je složeno z jediného kusu pečlivě opracovaného hliníku. Filosofií jednoty se Steve Jobs inspiroval u japonského módního návrháře Issey Miyake, který mu později na zakázku navrhl pro něj ikonické černé roláky, jeho každodenní uniformu.

konferenční stolek

Konferenční stolek z 60. let, s bílou opaxitovou deskou a kónickými nohami z dubového dřeva, je ukázkou nábytku tzv. bruselského stylu, jehož název je odvozen od ohromného úspěchu, který zaznamenal Československý pavilon na Světové výstavě Expo 1958 v Bruselu. Nový design oblých tvarů, sytých i pastelových barev, výrazných geometrických vzorů, využívající nové materiály jako koženka, plast, sklo, se během 60. let a začátku 70. let rychle rozšířil do všech domácností. Po svazující době socialistického temna byla impulsem vzniku bruselského stylu touha po svěžím a uvolněném začátku. Mezi designové ikony bruselského stylu patří například lampička Drupol č. 21616 od Josefa Hůrky nebo automobil Tatra 603, limuzína s aerodynamickou karoserií z dílny Františka Kardause.

petlahev Mattoni (Mattoni)

I tak obyčejný předmět, jakým je plastová lahev, musí někdo navrhnout. V případě lahví značky Mattoni nešlo o nikoho neznámého. Designér Jan Čapek navrhl láhev v roce 2007 (v redesignu se používá dodnes). Její jednoduchý tvar, podobný přesýpacím hodinám, rozvíjí myšlenku, že minerální voda svůj obal rozpíná a tlačí se ven. Ve vrchní části, kde je tlak nejsilnější, je láhev zaoblenější – ve srovnání se spodní částí. Díky zúžení ve středu padne přesně do ruky. Výrazným prvkem návrhu je plastický orel z loga značky, který obepíná horní část obalu. Jan Čapek také pozměnil dno, které zachovává funkčnost, svým tvarem se však stalo součástí designu.

Jan Čapek vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze – obor Design výrobku. Je proslulý především díky designu pet lahví pro společnost Karlovarské minerální vody, návrhu a realizaci půllitrů pro pivovar Velkopopovický Kozel nebo designu nafukovacích hraček pro společnost Fatra Napajedla. V roce 2013 získal ocenění Designér roku od Czech Grand Design. Je vedoucím Ateliéru produktového designu na Fakultě umění a designu na UJEP a vedoucí oboru Produktový design na VOŠ Scholastika.

kufříkový gramofon GZ040 (Tesla)

Hudba představovala pro mnohé v socialistickém Československu jeden z hlavních způsobů trávení volného času, koníček nebo dokonce únik do světa nezávislého na době. Pokud šlo o přehrávače, gramofony a magnetofony, značka Tesla vládla obchodům. Elegantní kufříkový model gramofonu Tesla GZ040 byl vyráběn v letech 1981–1983. Spotřebitelé brzy přešli na náročnější přístroje a tento model se zabudovaným reproduktorem v dřevěné skříňce, sloužící zároveň jako ochranný kryt přístroje, byl nahrazen.

Tesla vznikla v roce 1946 jako koncern, který sdružoval desítky národních podniků (výrobce elektrotechniky) po celém Československu. Za světově nejznámější výrobek Tesly lze považovat malý stolní rozhlasový přijímač Tesla 308U Talisman z let 1953–1958, který ve stylu art deco navrhl Igor Didov pro Teslu Bratislava. Po roce 1989 se jednotlivé části podniku osamostatnily a přímým pokračovatelem společnosti se stala Tesla a.s.

věšák Basket (Cascando)

Tento „koš“ je vyroben z ocelových drátů, které svým vzájemným a pravidelným křížením tvoří funkční věšák na kabáty. Ve spodní části, základně, tyto tyče formují symetrický pětiúhelník. Vedle své praktičnosti se tento předmět svým nadčasovým tvarem stává také uměleckým objektem.

Autor, Peter van de Water, vystudoval architekturu a prostorový design na umělecké škole St. Joost v Bredě. V roce 2000 založil vlastní konstrukční kancelář pro interiérový design a design nábytku. Jeho produkty jsou charakteristické svou jednoduchostí a elegancí.